Zvířata a já

Vlkodlaci

Vlkodlak je bájná bytost, jedná se o člověka který má možnost proměnit se ve vlka.

1.Špičaté uši, případně zmenšené zašpičatělé uši.
2.Vystrčené zuby nebo zvětšené tesáky.
3.Husté obočí spojené nad kořenem nosu.
4.Chlupaté dlaně, případně nadměrné ochlupení na obličeji nebo na nezvyklých místech po těle.
5.Pokud se oholí, jeho kůže zůstává drsná, zvláště na dlaních.
6.Dlouhé zakroucené nehty podobající se drápům, někdy i zabarvené do červena.
7.Prodloužený prostředníček na ruce, někdy se uvádí i jiný prst.
8.Nezvyklé tetování, nejčastěji s motivem měsíce.
9.Musí spát s otevřenými čelistmi, jinak je pro něho obtížné je otevřít.
10.Má stejná zranění, která utrží ve vlčí podobě.
11.po transformaci bývá velmi unavený, můžou se u něho projevit i některé náznaky vlčího chování.
12.Zvířata jsou v jeho přítomnosti nervózní, obzvláště pak psi.

Píše se že vlkodlak může být jenom člověk obézní, protože jinak by mu při proměně popraskala kůže.

Vlkodlakem se mužeme stát buď rituálem nebo nakažením

Rituálem= Nakresli kruh sedm až devět stop v poloměru, u prostřed kterého je roznícený hoří dříví-To dřevo by mělo být topol černý, smrk nebo modřín nikdy jasan.
Koření v nějaké železné nádobě, ohřáté nad ohněm, je pak udělané ze směsi některých čtyř nebo pěti z následujících substancí: Poznámka:Substance spojené s tímto obřadem byly zatajené Werewolfovou stránkou kvůli ublížení\zranění které může být způsobeno získáním a/nebo jejich pozřením.
Jakmile je nádoba umístěná nad ohněm tak, že se směs může vařit, člověk který chtěl vyvolat ducha, který mu (člověku) může poskytnout schopnost proměn do vlka, klečí uvnitř kruhu a vyslovuje úvodní nepřipravenou modlitbu.
Pak se uchýlí k zaříkávání\zaklínání:

"Zdar, Zdar, Zdar, velký vlčí duchu, Zdar! O spásu já žádám tebe, mocný stíne. Uvnitř tohoto kruhu mnou vyrobeným.
Udělej mě Vlkodlakem silným a smělým. Hrůza podobná mladí a stáří.
Dej mi figuru vysokou a hubenou; Rychlost losí, drápy medvědí;
Jed hadí, důvtip z liščí;
Kradmost vlčí, sílu býčí;
Čelisti tygří, zuby žraločí;
Oči kočky které vidí ve tmě;
Dej mi schopnost být mrštný jako opice, čichat jako pes;
Plavat jako ryba, a jíst jako vepř.
Spěchej, spěchej, spěchej, osamělý duchu, spěchej!
Zde, bledý a nudný, magické kouzlo vyrábím.
Najdi mě - třes, otřásej. Zlehka mne ovívej jak já ležím.
A svůj mystický dotek použij. Dotek použij, a já přísahám že až zemřu, Až zemřu, budu ti sloužit na věky!
Na věky, v šedých vlků zemi, studené a drsné. Zaříkávání je ukončeno,
pak prosebník políbí třikrát zemi a přistoupí k ohni, sundá železnou nádobu a víří kouř kolem své hlavu, volajíc;
Udělej mě vlkodlakem! Udělej mě vlkodlakem-požíračem!
Udělej mě vlkodlakem! Udělej mě vlkodlakem-požíračem!
Udělej mě vlkodlakem! Udělej mě vlkodlakem-požíračem!
Toužím po krvi! Toužím po krvi!
Dej mi to!Dej mi to dnes v noci\večer!
Velký vlčí duchu! Dej mi to a srdce, tělo, a duše,
Já jsem tvůj! Stromy začnou šumět a vítr začne sténat a z náhlé temnoty, která vše zakryje zazáří vysoký, válcovitý pilíř-jako přízrak z neznáma, sedm nebo osm stop vysoký.
Někdy se to vyvíjí dál, a vezme na sebe tvar vysoké, útlé zrůdy, půl člověk a půl zvíře, šedý a nahý, s velmi dlouhýma nohama a rukama, chodidly a pařáty vlka, ale zahalené ženskými vlasy , které padají okolo jeho holých ramen v žlutých kadeřích.
Má vlčí uši a vlčí ústa.
Jeho orlí nos a bledé oči jsou tvarované jako lidské, ale oživené s výrazem příliš ďábelsky zlým aby pocházel z něčeho jiného než nadpřirozena.
Zřídkakdy promluví, ale buď vypraví ze sebe nějaký neobvyklý zvuk- prodloužené vytí které se zdá pocházet z útrob země, pronikavé, trýznivé skučení, nebo tichý smích pekelné radosti, jakýkoli ze zvuků může být považován za jeho souhlas s laskavostí pro žadatele.
Je již nejvíce viditelný pouze na chvíli, a pak zmizí s překvapující náhlostí .Prosebník je teď vlkodlak.
Podstoupí svou první proměnu do vlčí formy následujícího večerního západu slunce, jeho lidská podoba pokračuje za svítání; a tak dále, den co den, až do jeho smrti, kdy se může ještě jednou proměnit buď z lidské podoby do vlčí, nebo naopak, jeho mrtvola zůstane v podobě, v kterou se proměnil naposled okamžiku smrti.
Pokud vím, ten kdo se promění ve vlkodlaka touto formou, zůstane vlkodlakem navždy.

Nakažením=být pokousán jiným vlkodlakem napít se ze stejného poháru jako vlkodlak v lidské podobě sníst nějakou vlčí část, maso nebo mozek sníst maso ze zvířete zabitého vlkem napít se vody z vlčí stopy nebo na místě, kam chodí pít vlci sníst nějaký kus lidského masa.

Někdy se člověk stal vlkodlakem jako následek prokletí nebo uřknutí= očarování čarodějnicí nebo čarodějem narodit se jako sedmý syn narodit se ochlupený, s ostrými špičáky nebo nohama napřed narodit se v prokletém rodu být v životě zlý, krutý a brutální nebo spáchat hrozný zločin být v určitý čas na určitém zlém místě I když způsobů, jak se stát vlkodlakem, je mnoho, návodů, jak se vyléčit, už tolik není. V Portugalsku pomohlo, aby šel postižený na křižovatku a plazil se po zemi.Ve Finsku úplně stačilo, aby jej v jeho vlčí podobě poznali jeho blízcí a oslovili ho křestním jménem. Litevští vlkodlaci se svého prokletí zbavovali tak, že jej jednoduše předali dál a to tak, že dali někomu napít ze svého poháru a řekli: „Na zdraví!“. Pokud to člověk přijal a odpověděl: „Děkuji“, stal s vlkodlakem on (zde se ukazuje, že za slušnost se platí). Pokud se stal vlkodlakem člověk kvůli svému zločinu, bylo možné ho vysvobodit tak, že ho donutili k přiznání svých zločinů a musel být poraněn stříbrnou kulkou. Jak vlkodlaka zabít, to je věc, kterou ve středověku znal snad každý. Bylo třeba posvěcené nebo stříbrné zbraně. Když pak netvor padl, bylo nutné uříznout mu pro jistotu hlavu, případně vyjmout srdce a spálit. Popel se házel do řeky. Na zahnání vlkodlaka ale stačily magické rituály a zaříkávání nebo známý vlčí mor – vlkodlak neútočil na ty, kteří ho nosily na krku nebo ho měli pověšený nade dveřmi svého domu. Pokud někdo sebral vlkodlakovi šaty, které zanechal na místě proměny ve vlka, nemohl se proměnit zpět na člověka. Existují také choroby příčinou jsou poruchy v DNA, které se snadno v rodině dědí. Stává se tak chorobou do značné míry geograficky zatíženou, vyskytující se zvláště v hlubokých horských údolích, kde jsou komunity lidí izolované od ostatních (časté případy ze Švýcarska, Švédska, Norska, apod.). Zaznamenán je však i případ jedné rodiny v Bretani. A co třeba hluboké lesy Transylvánie… Lidé poznamenaní touto chorobou trpí na okraji společnosti jako netvoři, nevycházejí ven, jsou považování za vlkodlaky nebo upíry. Chybný gen jim deformuje kosti a tkáně, jejich kůže získává hnědý odstín, stejně tak jejich zuby a nehty. Jsou velice citliví na denní světlo. V některých případech se objevuje nadměrné ochlupení po celém těle, obličej nevyjímaje. Tyto deformace pak souvisí s dalšími psychopatologickými jevy, jako je hysterie, deliria, deprese a další poruchy. Těžko se pak divit, že byli považováni za netvory, když tak vlastně vypadají… Autismus možná také může za značnou část vlkodlaků. Děti postižené touto psychickou chorobou se chovají jako zvířata – chodí nejraději po čtyřech, budují si z různých věcí jakási doupata, nemluví, pouze skučí a vrčí. Říká je jim příznačně „vlčí děti“. Známé jsou také případy dětí, které skutečně strávily podstatnou část života s vlky, také s již nedokázaly zařadit zpět do lidské společnosti. Podobné případy byly dříve zřejmě prohlášeny za posedlost ďáblem a oběti byly uvrženy v lepším případě na doživotí do žaláře.